GENERÁLNÍ OPRAVA ZÁPADNÍHO PRŮČELÍ

     Základy katedrály byly položeny v r. 1109 za vlády knížete Svatopluka. Od samého počátku je stavba spjata se vznikem olomouckého biskupství. Původně románská stavba prošla v historii četnými úpravami a přestavbami až do barokní podoby. Ta byla změněna po požáru 28.2.1803, kdy došlo ke zničení všech tří věží až na zdivo včetně hodin a zvonů. Poté dostala katedrála klasicistní úpravu, jejíž dominantou bylo pohledově zcelené průčelí v jeden mohutný blok. Dnešní podoba stavby vyšla z myšlenky arcibiskupa B. Fürstenberka na celkovou přestavbu a podle plánů architekta Gustava Meretty byla realizována a dokončena kolem r. 1890. Silueta katedrály dala svým charakteristickým trojvěžím novou dominantu městu a stala se součástí jeho panorama.

     Havarijní stav objektu, zjištěný při statickém a restaurátorském průzkumu v roce 1999, byl podnětem pro zahájení restaurátorských a rekonstrukčních prací.
     Generální oprava byla realizována jako komplexní soubor záchranných a preventivních opatření, směřujících k zabezpečení hmotné podstaty památky, jejímu zachování a odhalení estetických a historických hodnot. Během zákroku byly řešeny statické a tektonické poruchy v kamenných blocích a zdivu stavby. Předmětem prací byla vedle kamenných partií rovněž rehabilitace kovových prvků, vitráží, dřevěných konstrukcí, štukových částí a střešní krytiny. Důraz byl kladen zejména na zákroky omezující negativní vlivy vnějšího prostředí. Během prací byly průběžně prováděny praktické zkoušky jednotlivých materiálů a technologií. Na základě jejich vyhodnocení a konzultace se zástupci památkové péče a odbornými technology byly upřesňovány a korigovány restaurátorské postupy. Výsledek prací byl kladně zhodnocen odbornou veřejností.